Proč si píšu deník? Protože psaní deníku je pro mě sebereflexe. Mám zde prostor pro utřídění myšlenek, vnímám ho jako prostředek mojí vlastní psychoterapie a jako zdroj sebepoznání. Když vidím na papíře napsané moje radosti a strasti, tak je pro mě všechno hned jasnější a dokážu tak sama sobě více rozumět, deník je moje vrba. Světe div se, psaním deníku přispívám k dějinám každodennosti.
Něco ve stylu deníku jsem si začala psát přibližně v deseti letech a ten malinkatý deníček mám stále schovaný. Poté jsem se na několik let odmlčela a přibližně ve dvaceti pěti jsem začala opět psát deník, v mezidobí jsem si psala svoje myšlenky pouze do diáře. Staré diáře cca 6 let zpět mám taky schované. Některé z nich jsou z poloviny prázdné, ale to se nedá říct o deníku, který píšu teď. Momentálně mám žlutý jednoduchý deník s linkami a snažím se do něj psát pravidelně, alespoň jednou týdně, ale nejlepší pro mě je si každý den něco málo zapsat.
Přestože umím psát rychle všemi deseti, píšu si deník rukou. Mohla bych psát pohodlně do notebooku, ale mám potřebu psát rukou. Každý zápis začínám datem i časem a občas napíšu i den v týdnu, zápisy jsou pak různě dlouhý, někdy pár řádků a jindy klidně dvě stránky. Někdy píšu večer, někdy ráno a někdy i večer, i ráno. Moje zápisy nemají žádná přísná ustálená pravidla. Většinou shrnu, co jsem daný den dělala, nad čím jsem přemýšlela. Do deníku zaznamenávám svoje pocity a názory na určité situace a události v mém životě, ať už to jsou osobní záležitosti nebo události, které se dotýkají celé společnosti. Zapisuju si i sny, někdy se zde promítnou plány do budoucnosti.
Podíváme-li se do historie zjistíme, že první ženské deníky vznikali v době osvícenství v šlechtickém prostředí. V průběhu 19. století začínají čím dál více psát deníky i ženy ze středostavovských vrstev. Krásně o této tematice píše Milena Lenderová v knize A ptáš se, knížko má... Autorka prozkoumala kolem sedmdesáti deníků z dané doby, a pomocí nich nám v knize přibližuje svět tehdejších žen. Deníky se psaly dříve a píšou se i teď. A já vám doporučuji to taky zkusit :-)
Ráda se do deníku za pár let začtu a nechám se přenést do minulosti, a zážitky, které bych možná časem zapomněla, si zase připomenu.
Žádné komentáře:
Okomentovat