Všichni ti říkají, že to zvládneš!

Tenhle článek je výsledkem nezměrné frustrace z mnoha věcí, okolo kterých se teď točí můj osobní vesmír a nenapadlo mě nic lepšího, než to vypsat na několik řádků. Kéž frustrace přejde na vás, čtenáře, a ukáže vám vhled do osobního šílenství před státnicemi.

    Život prý začíná s třicítkou, říkali, a k tomu přidali, že to bude bomba. Tak ta moje bomba postupně vybuchuje už něco přes rok a já se stále divím, že to ještě nějak zvládám. Pokusím se teď popsat všechno, co ta moje pomyslná bomba zahrnuje a proč z toho mám dneska mental breakdown.

    Začnu vlastně asi od konce. Za pár dnů mám státnice a procházet si otázky každý den po práci mě šíleně ubíjí. Nedokážete si představit, jak informace na 350 stranách dokážou člověka tak otupit, že si přeje vlastní pohřeb místo promoce. Všechno je pak tak nějak zahalené do černé barvy a člověk se nedokáže na nic soustředit. Když k přehlcení informací člověk přidá zdravotní obtíže spojené s průjmovitým onemocněním žlučníku, diabetes II. typu a absenci osobního volna, nezbývá nic jiného, než se na to všechno vykašlat. Ale stálo by to za to? V cílové rovince asi ne, tak vás ostatní povzbuzují, že to zvládnete a že vám věří, protože jste ještě nikdy nezklamali, že vás jako studenta znají a že to bude dobré! Můžu vám říct, že to jsou ty nejhorší kecy, co můžu poslouchat, i když to nikdo z daných lidí nemyslí špatně. Já totiž toužím po empatii a ohleduplnosti, kdy mi někdo nabídne pomoc nebo společné kafe, kdy mi v tichosti nabídne pomocnou ruku, abych se nezhroutila.

    Uvedu vás do tajů mojí mysli, proč se na to všechno dívám tak černě. Nemám moc osob ve svém životě, kterým bych věřila, a které mě podporují. Ale ti, kdo mě podporují s citlivostí a oddaností, by mi tak laciná slova jako "To zvládneš" nikdy neřekli. Nikdo si totiž nedokáže představit, jaké to je pracovat při studiu, pokud by to sám osobně nezažil. Proto je moje frustrace nyní vybíjená na tomhle článku.

    Další věcí, co mě fakt štve, je to, že nemám mámu, které bych mohla říct, co všechno mě sere a že mám chuť se schoulit u ní v náručí. Mámu potřebujeme fakt všichni, a kdo si říká, že ne, tak kecá a nepřipustí si to. Frustruje mě, že už 10 let chodím po světě bez ní. Myslím, že bych věci zvládala mnohem líp, kdyby tu byla.

    Pak je tu nemoc. Mám jich vlastně hodně, tak nemůžu mluvit o jednotném čísle. Moje problémy se žlučníkem se hodně zhoršily a nakonec jsem skončila v situaci, že jím jenom několik druhů potravin, protože se po zbytku vždycky poseru, doslova (omlouvám se za vulgarismy). K tomu cukr v krvi si lítá jako opice na liáně, tak jsem pořád strašně unavená, což nikdo nechce během přípravy na státnice. Někdy mám z toho pocit, že usnu pokaždé, co se jenom na chvíli zastavím. Jsem v tomhle ohledu dost naštvaná sama na sebe, protože jsem si ty nemoci vykouzlila sama špatnou životosprávou a nedostatkem pohybu.

    Potřebuju taky dost dovolenou. Takovou tu válecí, kdy se odjede prostě někam do tepla, člověk si vyvalí šunky a nic nedělá. Hejbnu zadkem pro to, abych si ji zasloužila a mohla s klidným svědomím užít chvíli klidu.

Hodně mi pomohlo dát moje pocity do pár řádků, protože jsem si myslela, že mi jinak exploduje hlava. Díky, že to počítač snesl a vy jste to dočetli až sem. Pokud by mi někdo chtěl napsat a podat pomocnou ruku, jsem tady.

-Jana-

Filmové recenze: Monty Python a Svatý grál

 Miluju komedie, ale nikdy bych neřekla, že mě zaujme břitký britský humor. Přesně takový, jaký zastupovala skupina Monty Python. Monty Python byla totiž skupina několika umělců, kteří navázali na tradici jednoduchého humoru předchůdců komediálního rozhlasového seriálu The Goon show. V podstatě se skupina snažila o humor na jednoduché úrovni, Britům tak blízké, že i ten nejškrobenější divák se musí zasmát.

    Film Monty Python a Svatý grál byl natočen roku 1975 a ze série pěti filmů je zřejmě ten divácky nejúspěšnější. Děj je zasazen do hlubokého středověku do doby krále Artuše a jeho věrných rytířů. Král Artuš na své cestě po Anglii hledá věrné rytíře, aby se připojili k jeho družině. Cestou jej doprovází panoš, který klepe kokosy o sebe, aby vytvořil iluzi jízdy na koni. A tak se společně vydávají na dobrodružství spojené s bizardními situacemi, kde řeší například to, jestli kokos mohla do končin Anglie zanést vlaštovka, kolikrát asi mávne křídly a jaký je rozdíl mezi klasickou vlaštovkou a tropickou.

    Režie tohoto filmu se ujali Terry Gilliam a Terry Jones. Nutno podotknout, že se svého úkolu zhostili bravurně. Herci, kteří měli před sebou těžký úkol a 44 postav hrálo 6 herců, vytvořili díky dobrým kostýmům dojem, že je každá postava hrána jiným člověkem. 

    Myslím, že bych ráda shlédla i další filmy z produkce této skupiny, protože pro odlehčení po těžkém dni není nic skvělejšího, než se dobře zasmát.

-Jana-

Filmové recenze: Pearl

 Naší předchozí recenzí byl film, jež je z trilogie hororů od Ti Westa. Dnes si představíme další díl tohoto pokračování s názvem Pearl. 

    Ti West jakožto mistr hororu se vydal na cestu trilogie a zpracovává příběh z Texasu, ve kterém je hodně postav, jejichž charakter se nám pomalu odkrývá a v tomto případě se zaměříme na Pearl, která v předchozím filmu zaujala místo hlavní vražedkyně a ani v tomto případě tomu nebude jinak.

    Pearl žije na statku své matky jako děvče pro všechno. Její matka je zarytá věřící žena, otec je po španělské chřipce připoután na invalidní vozík a manžel se nachází někde v Evropě a bojuje za svou vlast v první světové válce. Pearl má své sny, ale je vlastní matkou zašlapávána do země i přesto, že je to vdaná žena a má nárok na vlastní život. Matka jí neustále předhazuje, že její sny jsou malicherné a vzdálené údělu ženy tehdejší doby, ponižuje ji a fyzicky i psychicky ji týrá, což Pearl pochopitelně drtí. Pearl sní o tom, že odejde z farmy, stane se tanečnicí a bude slavná a svět jí bude ležet u nohou. Částečně jí osud vyjde vstříc, když se v blízkém městě pořádá konkurz na tanečnicí, kterou by čekalo turné od města k městu. Pearl o tom informuje její švagrová, která, jako by se zdálo, je jedinou její spojenkyní. Postupně se ale přetváří charakter Pearl a z milé jemné mladé ženy se stává zkažená vražedkyně, která se nechává ovládat svými paranoidními představami. A tak se stane, že zabije své rodiče, milence a nakonec i milou švagrovou, která jako jediná jí přála nějaké to životní štěstí. 

    Ti West se v tomto dalším díle snažil přiblížit proměnu, kterou si Pearl jako vražedkyně prošla. Z nevinného ptáčete se vyklubala kukačka, a díky proměně charakteru bylo více patrné, proč jsme se už v prvním díle setkali s tak brutálním chováním. Příběh ukazuje, jak se domácí násilí a ponižování od rodičů stává fatální ve vývoji mysli mladého člověka a zdá se, jako by divák měl soucit se samotnou Pearl a dokáže si vybavit, proč se uchýlila k takovým činům, ale nelze to ovšem použít paušálně. Smrt její švagrové byla naprosto zbytečná a odkazuje na to, jak se v prvním díle Pearl rozhodne vraždit jen proto, že je někdo hezčí a úspěšnější, protože ona si tento sen nikdy nemohla splnit. Rozuzlením je, když se vrátí Pearlin manžel a vidí všechnu tu spoušť. I přes pokažený charakter zůstane loajální a možná jen díky němu se nestane další řešeto.

    Musím konstatovat, že tento díl je lepší po obrazové stránce, ale horší po té zvukové. Dabing jsem nesehnala, ale originál mi přišel často nečitelný, hlavní postava mluvila potichu nebo jen křičela, nedokázala jsem se na to pořádně soustředit a to mě rozptylovalo. Ohledně kostýmů jsem si také nebyla úplně jistá, dobově mi přišli oděni všichni kromě Pearl, která na sobě nosila džínový overal. Ale nemyslím si, že by to nějak celkově narušovalo můj dojem z filmu.

    Sečteno a podtrženo, bylo zajímavé vidět přelom mezi charakterem mladé ženy a vražedkyně. Těším se, jak se vyvine další díl, tentokrát už závěrečný, Ten by měl být zasazen opět do příběhu Maxine.

-Jana-

Filmové recenze: X

 Právě čtete další článek zaměřený na filmovou recenzi a tentokráte se podíváme na zoubek jedné novince. Půjde o hororový film X, který se na filmovém výslunní hřeje zatím krátce, byl totiž vydán v roce 2022. I když je to film poměrně nový a ještě neokoukaný, tak ti, co jej viděli, na něj nemohou zapomenout. Někteří kvůli jeho nestydatosti, jiný kvůli kvalitě zápletky, kterou si půjdeme právě představit.

    Hlavními postavami je skupina lidí žijící v Texasu. Hlavní kápo, filmový producent, dá dohromady skupinu mladých lidí, které láka vidina slávy a peněz, stejně jako jeho samotného. Děj je zasazen do divokých 70.let 20.století a jak jinak si dobře vydělat, než kvalitně natočeným pornem? Producent tedy pronajme levnou a odlehlou chatku v srdci Texasu, kam dopraví ve své dodávce své filmové hvězdy a crew, zvukařku a kameramana. Film začne jako klasický podřadný pornofilm, kde jsou neustále vidět ženská ňadra, vzdychá se tak, že by to vzbudilo i vaši babičku ze stoletého spánku a hlavní ženská postava si jde za svou slávou i přesto, že se na její soulož dívá její snoubenec. Dějem zamíchá manželka majitele usedlosti, kde se údajný pornofilm natáčí. Je totiž posedlá krásou a chce být milována, i v jejím postarším věku žádá manžela, aby s ní měl sex. Z ničeho nic jí ale v hlavě přeskočí a začíná okolo sebe kosit mladé lidi, hlava nehlava. Jak příběh dopadne nechám jako tajemství, abyste o to nejlepší nepřišli.

    Režie filmu se ujal Ti West, který se hororovému žánru věnuje již od přelomu milénia, kdy ještě začínal jako střihač. Byť jeho předchozí počiny nebyly nijak úspěšné a na ČSFD jsou spíše modře zbarvené, tento film mě naprosto okouzlil a rozhodně si zaslouží, aby byl brán seriózně a dostalo se mu pocty.

    To, co bych filmu vytknula, je, že je v něm opravdu hodně nahoty. V některých scénách, zvláště u těch, kde se natáčí porno, by to mohlo být natočeno vkusněji, zahaleně, nebo alespoň z dálky. Jinak po technické stránce mu není, co vytknout.

-Jana-

Filmové recenze: Parazit

 Jelikož se série vždycky celkem vydaří, dáme si tu delší sekvenci recenzí na filmové téma. 

 Film, který jsem měla dlouho v hledáčku a udělala si na něj nakonec čas, byl korejský film Parazit. Už dlouho jsem na něj slyšela jen samou chválu, ale musela jsem si ověřit, jestli je takový, jak se o něm říká.

    Film je zasazen do současné Korey, kde rodina se dvěma dospívajícími dětmi žije v suterénu nevyhovujícího domu a stíhá je jedna pohroma za druhou. Otec nemůže sehnat práci, matka se stará o rodinu, jak jen může, dcera syn čekají na příležitost, která by ideálně měla přijít přímo k nim a zastavit jim u nosu. Ovšem, vysněná nabídka skutečně přijde, a sama! Syn dostane nabídku doučovat bohatou dceru byznysmena, jelikož její současný doučující musí odjet na rok do zahraničí. Jaká spásná nabídka! Postupně se tak do rodiny infiltruje a spolu se všemi svými rodinnými příslušníky získá rodinu pro sebe pomocí lží a intrik. Do idylky parazitující rodiny však zasáhne bývalá domácí, která si uprostřed noci musí něco vyřídit ve sklepě. Ukáže se, že tam bydlí její manžel, kterého tam také schovávala a nastane zmatek a vydírání na obou stranách. Film poté skončí řešetem a zahradě, kde zrovna probíhá oslava. Otec parazitující rodiny si totiž uvědomí, že byl celou tu dobu loutka a že peníze nejsou všechno.

    Musím uznat, že si režisér vyhrál s pozvolnou změnou charakteru, která probíhá u všech hlavních postav. Je patrné, že lidé byli na začátku nevinní a síla moci a peněz je úplně přetvořila. Kromě toho, na pozadí se v jednom vztahu mezi dcerou bohaté rodiny a syna z parazitující začala rozvíjet láska a ta jakoby se úplně vytěsnila od ostatních vztahů a dějových linek, což je povznášející.

    Na výbornou musím hodnotit i kameru. Velmi dobře a detailně zaměřená kamera mi v tomhle filmu hodně seděla a věřím, že se ke sledování filmu ještě jednou vrátím právě kvůli vizuálním efektům.

    Výkony všech herců jsou ohromující. Možná je to tím, že jsem viděla v poslední době tolik špatných filmů, že mě jeden zahraniční tak ohromí, ale třeba taky ne. Vnímám herce jako absolutně autentické. To, jak se dokázali vžít do role psychopatů s lidskou tváří je vážně zážitek.

Dávám filmu 8 z 10 hvězd a to hlavně za vizuální efekty, výkony herců a skvělou režii, která se dobře věnovala charakteru postav a gradaci příběhu.

-Jana-