Život prý začíná s třicítkou, říkali, a k tomu přidali, že to bude bomba. Tak ta moje bomba postupně vybuchuje už něco přes rok a já se stále divím, že to ještě nějak zvládám. Pokusím se teď popsat všechno, co ta moje pomyslná bomba zahrnuje a proč z toho mám dneska mental breakdown.
Uvedu vás do tajů mojí mysli, proč se na to všechno dívám tak černě. Nemám moc osob ve svém životě, kterým bych věřila, a které mě podporují. Ale ti, kdo mě podporují s citlivostí a oddaností, by mi tak laciná slova jako "To zvládneš" nikdy neřekli. Nikdo si totiž nedokáže představit, jaké to je pracovat při studiu, pokud by to sám osobně nezažil. Proto je moje frustrace nyní vybíjená na tomhle článku.
Další věcí, co mě fakt štve, je to, že nemám mámu, které bych mohla říct, co všechno mě sere a že mám chuť se schoulit u ní v náručí. Mámu potřebujeme fakt všichni, a kdo si říká, že ne, tak kecá a nepřipustí si to. Frustruje mě, že už 10 let chodím po světě bez ní. Myslím, že bych věci zvládala mnohem líp, kdyby tu byla.
Pak je tu nemoc. Mám jich vlastně hodně, tak nemůžu mluvit o jednotném čísle. Moje problémy se žlučníkem se hodně zhoršily a nakonec jsem skončila v situaci, že jím jenom několik druhů potravin, protože se po zbytku vždycky poseru, doslova (omlouvám se za vulgarismy). K tomu cukr v krvi si lítá jako opice na liáně, tak jsem pořád strašně unavená, což nikdo nechce během přípravy na státnice. Někdy mám z toho pocit, že usnu pokaždé, co se jenom na chvíli zastavím. Jsem v tomhle ohledu dost naštvaná sama na sebe, protože jsem si ty nemoci vykouzlila sama špatnou životosprávou a nedostatkem pohybu.
Potřebuju taky dost dovolenou. Takovou tu válecí, kdy se odjede prostě někam do tepla, člověk si vyvalí šunky a nic nedělá. Hejbnu zadkem pro to, abych si ji zasloužila a mohla s klidným svědomím užít chvíli klidu.
Hodně mi pomohlo dát moje pocity do pár řádků, protože jsem si myslela, že mi jinak exploduje hlava. Díky, že to počítač snesl a vy jste to dočetli až sem. Pokud by mi někdo chtěl napsat a podat pomocnou ruku, jsem tady.
-Jana-
Komentáře
Okomentovat