Vypozorovala jsem si na sobě, že abych se cítila v životě opravdu dobře, potřebuji tvořit. Pravděpodobně nebudu jediná, kdo to tak má. Tvořením nemyslím pouze výtvarné tvoření ve smyslu kreslení, malování atd., ale myslím tím tvoření v tom nejširším významu. Celkem dobře to vystihuje píseň Zdeňka Svěráka Dělání. "Když máš srdce zjihlé, když máš potíže, tak dej cihlu k cihle, těsto do díže." Tvořením tedy myslím aktivní činnost, jakou může být například vaření, cvičení, tancování, psaní, šití, zpívání, fotografování, atd. Věřím, že tvoření léčí a zároveň je i prevencí, která zmírňuje psychickou nepohodu, o čemž svědčí i existence uměleckých terapií jakými jsou arteterapie, muzikoterapie, dramaterapie a tanečně-pohybová terapie.
Tvoření a konzumování by mělo být pro kvalitní život ideálně v rovnováze. Je dobré nechat se inspirovat ostatními, číst, sledovat filmy, poslouchat hudbu, odpočívat, lenošit, nic proti tomu. Umělci, tvůrčí lidé a stejně tak všichni ostatní potřebují "brát i dávat" jinými slovy "konzumovat i tvořit". Zde, stejně jako i v mnoha ostatních oblastech života, je vyrovnanost tou správnou cestou.
Jen si představme osobu, která v práci dělá každý den osm hodin jednotvárnou činnost. Ve volném čase kouká na televizi, sleduje filmy, seriály, zprávy a možná i nějakou tu reality show. Poté něco uvaří, uklidí a když bůh dá, tak má nějakou osobu nebo okruh osob, s kterými se stýká. Takhle to jde den za dnem, pořád dokola. Daná osoba necvičí, nesportuje, nezkouší žádné kreativní tvoření, zkrátka je pasivní a nic ze sebe nevydá. Může být takto pasivní člověk v životě opravdu spokojený?
A kdo je nepřítelem tvoření? Jedním z hlavních nepřátel tvoření jsou strach a zajetý stereotyp. Je třeba se nepřátelům postavit a hledat, co nás baví. Je běžné, že mnoho lidí nedělá žádnou tvůrčí činnost, která je baví. V tomto případě je dobré zkoušet nové věci. Nejtěžší je udělat první krok, vystoupit ze zóny komfortu, přestat o činnostech jen přemýšlet a začít konat. Nikdy není pozdě začít s něčím novým. Zní to jako klišé, ale je to tak.
Avšak není tvoření jako tvoření. Je rozdíl mezi vášnivou kuchařkou a osobou, která vaří, aby se rychle něčeho najedla. Je rozdíl mezi zapáleným filmovým divákem, který vede o filmu diskuzi, a jiným divákem, který končí na zhodnocení líbí/nelíbí. Vášeň pro věc je zkrátka nezbytné koření našeho života. Myslím, že je na místě položit si otázku: Proč dělám to, co dělám? A opravdu mě to baví?
Máme štěstí, že žijeme v době, kdy můžeme něco, co nám dává energii a radost. Vzhledem k situaci, ve které jsme se ocitly máme teď ztížené podmínky, ale to nebude trvat věčně, a i v těchto podmínkách se dá tvořit a případně hledat, co je pro nás to pravé tvořivé. Důležitá zpráva, kterou je dobré si připomínat zní: Všichni můžeme být tvůrčí a kreativní. Je zásadní udělat si čas na tvoření a dát tak kreativitě prostor. První tvůrčí pokusy nemusí však dopadnout podle našich představ, a to je v pořádku, hlavně se hned nekritizujme, každý byl jednou začátečník.
Žádné komentáře:
Okomentovat