Úzkostná porucha patří k nejčastějším psychickým onemocněním moderní doby. To, co úzkostného člověka nejvíce sužuje, je iracionální strach, který může mít mnoho podob. Většinou se toto onemocnění plně rozvine po 20. roce života, kdy se člověk osamostatňuje od své rodiny, nachází si první práci, bydlení a učí se starat sám o sebe.
Jako člověk trpící touto poruchou s obsedantně kompulzivními rysy můžu říct, že je to hotové peklo, pokud na vás panická ataka přijde. Není divu, že při několika prvních větších atakách máte pocit, že prožíváte infarkt. Cítíte totiž pnutí na prsou, nemůžete se nadechnout a uvnitř hrudníku se rozprostírá bolest, u které neznáte fyzickou příčinu. Ať už je spouštěčem cokoliv, téměř nikdy nepřichází okamžitá úleva, pokud si nelupnete nějaký prášek.
V souvislosti s probíhající korona krizí úzkostlivých lidí přibývá a je nedostatek schopných terapeutů, kteří by s vámi mohli vaše strachy probírat. Velkou pomocí si tak můžeme být navzájem. Co ale lidem s úzkostnými poruchami neříkat?
1. Je blbý, že máš úzkosti, ale teď jsme na tom všichni blbě
Jasně, to je pravda, ale teď se asi nebavíme o všech lidech, že ne? Bavíme se o konkrétním člověku, co byl natolik otevřený, že zformuloval svoje pocity a volá o pomoc. Je pravdou, že korona se nepodepsala jen na jednom člověku, ale rozvrstvit tíseň na celou společnost je dost neosobní. Odpovědí, že je na tom každý ve společnosti špatně, můžeme vyvolat pocit upozadění toho, kdo se nám s problémem svěřuje.
2. Dej si panáka a zapomeneš na to, co tě trápí, uvolníš se
Po alkoholu je svět krásnější, to je fakt, ale uvolňování napětí pomocí alkoholu se s časem zhoršuje, protože závislost se vám vkrade do života poměrně nenápadně. Začne to u skleničky na noc, pak se to opakuje třikrát do týdne a nakonec bez panáka neusnete. A tím, že je alkohol všudypřítomný, kromě regulace prodeje od 18ti let není prakticky nijak limitována jeho spotřeba a nákup pro osobní účely, velmi snadno se ze skleničky na noc stane každodenní útěcha. A věřte mi, člověk z úzkostmi se chce utěšovat poměrně často.
3. Nejsi na úzkosti moc mladá? To za komunistů psychické problémy nikdo neměl
To, že jsou psychické problémy tabuizované neznamená, že budu potlačovat své pocity. Často se s takovými výroky setkávám u generace mých rodičů a starších. Evidentně komunismus a antipatie vychovali mnoho lidí zlehčujících problémy ostatních a to je špatně.
4. Ty bereš léky na spaní? Jak často, ty závisláku?
Ano, rozhodla jsem se problémy se spánkem konzultovat s psychiatričkou, protože úzkostné stavy zvyšovaly hladinu hormonu kortizol, jinak přezdívaného jako stresový hormon, kvůli kterému jsem nemohla spát. Přírodní forma antidepresiv mi skutečně pomohla opět navodit správný spánkový cyklus. To ze mě nedělá závisláka, pouze je mojí hlavě dodáno to, co jí chybělo a obrovsky se mi zlepšila kvalita života. Byť léky řeší jen následek nemoci, ne příčinu. Pro každodenní přežití je to někdy nutnost. Nehledě na to, léky na spaní a usínání jsou navzájem odlišné. Zatímco léky na spaní navozují všechny cykly spánku a nevzniká na nich závislost, na lécích na usínání závislost vzniká prakticky okamžitě.
5. Nemám teď moc času, ale někdy si zavoláme a pozvu tě na kafe a dort, sladké prý uvolňuje dobré pocity
Vracíme se k 2.bodu. Stejně tak, jako nepomůže alkohol, ani sladké zrovna dvakrát není medicínou, zvlášť pokud dotyčný trpí poruchou příjmu potravy. Lidé trpící úzkostmi a poruchami příjmu potravy mají skutečně náročný životní úděl, často se obě poruchy prolínají a mohou v tělesné schránce člověka udělat pěknou paseku. Je to takové dvojí chátrání, hladovka nebo zvracení fyzicky ničí tělesné orgány a pocit úzkosti dokoná celkovou devastaci osobnosti.
Výčet pěti bodů není konečný. Vět, kterými můžete zabít volání o pomoc, je nepřeberné množství se spoustou obměn. Jak psychický stav úzkostného člověka můžete podpořit?
Žádné komentáře:
Okomentovat