Rodiče si často neuvědomují, že se dají určité věci říct jinak, a potom si stěžují, jak je jejich dítě hrozné, že je vůbec neposlouchá atd. S cennými radami pro rodiče, ale i pro ty, co se zajímají o kvalitní komunikaci s dětmi, přichází platforma Nevýchova. Neděste se, že to je nějaká blbost, kdy dítěti všechno dovolíme a nemá žádné hranice, tak to určitě není. Nenechme se zmást názvem.
Pojďme se podívat na přístup v komunikaci, který může zlepšit psychickou pohodu dětí i rodičů. Já zde teď uvedu postřehy, které mě při sledování Youtube videí od Nevýchovy, nejvíce utkvěly v hlavě.
Rodiče často dětem říkají, co nemají dělat. To je v pořádku, děti by měly vědět, co jo, a co ne. „Tohle nedělej, nedávej tam ruce, nekřič tolik!“ To je ale jen část toho, co by se mělo dětem sdělit. Děti by především měly vědět proč něco nemají dělat! Je třeba, aby jim vše dávalo smysl, aby neposlouchaly příkazy pouze ze strachu, ale z pochopení situace. Je důležité odpovědět jim na jejich nevyřčené proč. Myslím si, že právě příkazy bez sebemenšího vysvětlení jsou ve výchově ještě stále dost časté.
Dále dítěti dospělí často říkají: To se nedělá, to se neříká, ono se to nesmí. To, ono, to je něco neurčitého, obecně se to tak říká, ale dítě zajímá daný rodič. Komu to vadí? No, rodičům přece a pro dítě je lepší slyšet, že to vadí danému rodiči.
Místo ono, to, je lepší říci: „Vadí mi, když tohle děláš, protože..., nechci abys to dělala, protože...“ Děti chtějí všemu rozumět, ne jen poslouchat příkazy, které nechápou. Důležité je abychom zůstali upřímní a nevymýšleli si smyšlené důvody, proč se něco dělat nemá. Další častou chybou, které se rodiče dopouští je citové vydírání. Například jsem sama kolikrát někde zaslechla něco ve stylu: „Jestli nepůjdeš, tak už tě nebudu mít ráda, dědeček se jinak bude zlobit, to bys mě hodně zklamal, kdybys to neudělal.“ Nepoužívejme citové vydírání, k ničemu dobrému to nevede.
Vše, co bylo uvedeno, platí v podstatě i pro komunikaci mezi dospělými. Když nám věci dávají smysl, spíše přijmeme požadavek druhého. Když nám něco vadí, tak to prosím řekněme! Dítěti bychom to řekli, tak to řekněme i dospělému. Tohle je jen úzký výběr z toho, co mi přijde podstatné. Díky těmto a dalším změnám v komunikaci si tvoříme lepší život.
A kde to všechno začíná? V naší původní rodině. Právě v rodině se předávají hodnoty a vlastnosti, právě tam to všechno začíná. V rodině si utváříme náhled na život, učíme se, jak se chovat k druhým. Ideálně se v rodině učíme respektovat jeden druhého a pomáhat si. I na zdánlivých maličkostech, jako říct dítěti, proč po něm něco chci, záleží.
- Lucie -
Zdroje:
Žádné komentáře:
Okomentovat