Jsem člověk, který jakoukoli krizi bere velmi špatně. Mám tendenci si vyčítat, že jsem krizi nezabránila a přepadla mě jako zloděj, co mě chce ochudit o můj majetek, v tomto případě o majetek duševní, nehmotný. A právě krize identity mě sužuje poslední rok, připadám si, že mi v životě chybí motivace, jako bych neznala sama sebe a chci, aby mě někdo zázrakem změnil přes noc. Po dobu koronavirové krize jsem měla možnost statečně krizi identity potlačit, protože jsem měla dostatek osobního času, kdy jsem se mohla věnovat různým koníčkům a hledat sama sebe. Nyní s běžným režimem se krize vrátila a vrací ještě silnější úder, než předtím.
Začala jsem pátrat, co vlastně identita představuje a jak si ji můžeme uvědomovat. Podle psychologie se dá identita popsat jako prožívání toho, čím jedinec je jako individuum, ale i jako součást společnosti (In https://wikisofia.cz/wiki/Identita_(psychologie)). Jako první se identitou začal zabývat psycholog Erikson v první polovině 20.století, který ve svém zkoumání vycházel z psychoanalýzy neboli hlubinné psychologie (od Freuda). Podle něj je výsledná identita utvářena spojením identifikace z dětství, současnosti a základních životních závazků (In https://wikisofia.cz/wiki/Identita_(psychologie)).
Jeho teorie EGO a SELF IDENTITA popisuje dva fragmenty naší identity: Ego identita „umožňuje jistotu, že tak jak udržujeme rovnováhu sami, budou ji u nás vnímat i ostatní“ a Self identita je „aspekt sebevnímání“. Do svých teorií Erikson zahrnul i ono pojetí krize identity. Měl za to, že se jedinec dokonale pozná právě skrze svou identitu, ta odhalí případnou patologii vztahů a jednotlivých postojů jedince.
Eriksonův nástupce J. E. Marcia navázal v teorii ego identity. Pro styl formování identity je podle něj důležitá krize a závazek. Ona krize je důležitá prý v tom, aby jedinec začal pochybovat o hodnotách, jež mu vštěpili rodiče a sám prožil životní chyby stylem pokus-omyl. Závazek poté pomyslně zavazuje jedince k výběru svých osobních hodnot, které bude v životě zastupovat, pokud možno neměnně. (In https://wikisofia.cz/wiki/Identita_(psychologie)).
Podle výše zmíněných informací mi vychází, že fragment krize u mě převažuje už od dob dospívání až doposud, s notnou dávkou nadsázky :D Metoda pokus-omyl opravdu funguje, jen se spíše mýlím. Ovšem i přes probíhající skepsi to nevzdávám a hledám sama sebe.
Jak tedy s krizí identity pracovat a jak nad ní vyzrát?
1. Neutápějte se v sebelítosti
Každý máme občas období bloumání a hledání sebe sama a je to vlastně dobře, že jednou za čas přijde krize, nenechme se tím však pohltit. Každá krize je výzva, je třeba se na ni připravit a popřípadě vyhledat i kouče, či jiného odborníka, co nám pomůže vydat se tím správným směrem.
2. Nenechejte se položit názory ostatních
Často jsem slýchávala, že bych měla znát svůj směr a pracovat na trvale udržitelném rozvoji své osobnosti, ale to se časem přejí. Věřte hlavně sami sobě, popřípadě odborníkům, buďte si rádci a rady ostatních neberte v potaz, pokud s nimi nesouzníte.
3. Zkoušejte nové aktivity, koníčky, zaměstnání
Nejedna identita se vyléčila pomocí nového impulzu. Vše má přijít ve správný čas a proto vyhledávejte nové věci ve svém životě. Někdy nepřijdou sami nebo nespadnou z nebe, chce to vyvinout vlastní aktivitu.
Žádné komentáře:
Okomentovat