Emoční jedení

     Stravu řešíme každý den několikrát. Pokud si jídlo připravujeme sami, hledáme alternativy a možnosti, jak si udělat stravu co nejpestřejší a často i nejlevnější. Pro mnohé z nás je jídlo něco jako soukromá forma náboženství, kdy uctíváme každý kousek lahodného masa, chceme se koupat v oblíbené polévce a nemůžeme se dočkat, až přičichneme k čerstvě utrženému kusu ovoce. V tomto momentě nastává problém. Žijeme proto, abychom jedli, nejíme proto, abychom žili.

Emoční jedení je zcela nový pojem. Ve zkratce shrnuje problém, kdy si jídlem nahrazujeme emoční pohodu a nejsme schopni naše stravování ukočírovat. Jíme bez rozmyslu, často ve spěchu, těšíme se až přehnaně na další pokrm, vyhledáváme labužnické zážitky. Zřejmě nejhorší formou emočního jedení je stav, kdy každý náš emoční propad kompenzujeme nezdravým množstvím potravy, kterou často zahrnuje fast food, sladkosti a pochutiny, které mají vysoký obsah soli ve svém složení. 

Pokud k jídlu zaujmeme negativní postoj a začneme nenávidět své tělo za to, jak nám strava ubližuje, riskujeme, že se projíme k poruše příjmu potravy, nejčastěji to bývá bulimie. Každá porucha příjmu potravy, alespoň podle mě, začíná velmi nenápadně a postupně dokáže mysl jedince úplně sežrat. Ačkoli je bulimie poměrně častou diagnózou, zvláště u dospívajících dívek a mladých žen, je ve společnosti tabuizovaná a velmi špatně se člověk svěřuje s tím, že touto nemocí trpí. 

Ve společnosti známých lidí víme o mnohých, kteří si postojem ke svému tělu vytvořili cestu k emočnímu jedení a poté onemocněli poruchou příjmu potravy. Dnes je již nechvalně známý případ princezny Diany, která pod návalem emocí mnoho let trpěla bulimií a propadla do propasti emočního jedení. Ze současnosti je velmi aktuální případ herečky Rebel Wilson. Rebel si před dvěma lety prošla rodinným traumatem, kdy přišla o otce a tehdejší problémy popisovala právě jako osobní selhání, kdy ji ovládlo emoční jedení. I přesto se své bolesti Rebel nepoddala, začala na sobě pracovat a dnes je výsledkem jejího úsilí váhový úbytek 30 kilogramů, sama o sobě mluví jako o dívce, na kterou je pyšná.

Na stránce aktin.cz je několik typů, jak správně vnímat jídlo ve svém životě a co pro sebe můžeme udělat: 

1. Měli bychom poslouchat své tělo a přestat jíst v ten moment, kdy se cítíme sytí.

2. Jíst v tu dobu, kdy opravdu cítíme fyziologický hlad.

3. Pravidelnost v jídle.

4. Jíst nutričně vyváženou stravu.

5. Omezit další aktivity během jedení (sledování TV, mobil).

6. Zajímat se o původ surovin, ze kterých je jídlo připraveno.

7. Volit menší nádobí. Tím docílíme vzhledově větší porce. 

8. Tvořit nákupní seznamy a plánovat jídlo dopředu. 

9. Jídlo vždy pořádně rozkousat, jíst malá sousta a pomalu. 

(In https://aktin.cz/8-kroku-jak-se-prestat-prejidat-kvuli-negativnim-emocim).

Pokud se vás nějakým způsobem dotýká téma emočního jedení a nevíte, kde vyhledat pomoc, doporučuji vyhledat terapeuta, či psychologa. Dnes existuje již mnoho specialistů, kteří se zaměřují právě na problémy týkající se jídla a sebepřijetí, neváhejte a vyhledejte i vy svého odborníka. Nejtěžší je uvědomit si, že máte problém a odborníci vám rádi pomohou.