11/09/2020

Kůl v plotě nebo Cool v plotě? Aneb jak je (ne)snadné být single


Nechci se tady moc vytahovat, ale většinu mého randícího života (rozuměj od 15 let) jsem single. Buď jsem nikoho nechtěla já nebo (častěji) nikdo nechtěl mě a nebo to prostě nějak nevyšlo. Tudíž si troufám tvrdit, že jsem v otázce “být single” celkem fundovaná.

I vy je máte ve svém okolí.

Nejsem ale sama. Člověk by se až divil, kolik single odborníků chodí po světě. Být a žít single, nespoléhat se na nikoho než na sebe a rodiny zakládat později je dlouhodobým trendem v západním světě. Česká republika se od rok od roku alespoň v tohle ohledu západu přibližuje. 

Už v roce 2011 podle článku z deníku E15 bydlel každý 8. Čech sám. Důvodem pro to měla být měnící se společnost a životní styl lidí. Od 90. let single lidí stabilně přibývá. Tento rostoucí vývoj potvrzuje pak i článek z Lidových novin z roku 2019, který se zaměřil na skupinu singles z pohledu realit a poptávky po malých bytech. Překvapivě v počtu singles domácností vévodily a vévodí ženy. Tyhle statistiky jsou ale zkreslené ženami nad 65 let, které jsou v důchodu a často přežívají svoje milované muže. Já se zaměřím na moji cílovou skupinu, tedy na lidi ve věku zhruba 25-40 let. Tam už se ty statistiky vyrovnávají a muži se opět ujímají vedení v žebříčku.


Výhody

Pojďme začít z lepšího konce - žít single je vlastně super. Na nikoho se nemusíte ohlížet, děláte si, co chcete, kdy chcete. Neumyté nádobí se ve dřezu nehromadí tak rychle (a nikdo si nestěžuje, pokud se dva dny neumyje). Můžete chodit nazí po bytě, jak se vám zlíbí, a propuknout v náhodné záchvaty tance či pěveckého vystoupení během luxování, jako by se nikdo nedíval. Protože se nikdo nedívá. 
Když jste singl, jste svým pánem, můžete objevovat nová místa, zkoušet nové věci, poznávat sám sebe a naučit se být sám se sebou, což je na tom celém to nejlepší (ještě se k tomu dostaneme).

Nevýhody

Být sám se sebou je paradoxně i to nejhorší na singl životě. Jasně, je fajn být chvíli osamotě, ale ta samota občas zhořkne a “osamotě” se dokáže rychle změnit v “osamění”. Nemáte se o koho starat, i když byste třeba rádi. Občas nevíte, co a kdy chcete dělat, a potřebujete návrhy od někoho jiného. Nádobí ve dřezu se sice nehromadí, ale nikdo jiný ho stejně neumyje. Nikdo neocení váš exhibicionismus na cestě z koupenly do ložnice a už vůbec nikdo vám nezatleská, když při luxování vystřihnete číslo z pomády jak Travolta. 
To, co mi vadí na životě single, je, že nemáte s kým sdílet malé každodenní radosti a hlouposti. Třeba to, že jste měli dobrý den v práci. Nebo že byly pomeranče ve slevě. Nemáte nikoho blízkého, se kterým byste se dělili o to dobré i zlé, hloupé i geniální. 
Samozřejmě, že řada single lidí má spoustu blízkých kamarádů a rodiny, ale to prostě není ono. Občas vám zkrátka chybí někdo, kdo by tu byl jsem pro vás a vy pro něj. 

Navíc tu je ještě společenské stigma nezadaných lidí. Obzvlášť u žen, kdy musím dát za pravdu Loreann Talbo, která ve svém článku na Medium.com píše, že ženy jsou dlouhodobě ceněny a respektovány hlavně podle toho, jestli a s kým jsou ve vztahu. Prostě koho prcáš, takovou hodnotu máš. Přitom ta sebelepší partie v očích společnosti nemusí být ve skutečnosti žádná výhra.
Kdybych dostala korunu za každé “Jak to, že nikoho nemáš? Vždyť jsi tak fajn!”, tak bych si sice mohla koupit leda tak kus chleba, nicméně to nemění nic na tom, že takhle otázka je otravná a ve finále naprosto zbytečná. Co ti lidé, co se na to ptají, chtějí slyšet? Že jsem sama, protože můj poslední vztah byl velice zraňující a trvá dlouho než si vyléčím všechny emoční rány? Že moc lidí o mě zájem nejeví, jen pár týpků občas hodí udičku a pak mě vyghostují, což mi jen podlomí sebevědomí při dalším hledání? Nebo že jsem byla na několika rande, ale všichni to byli takoví případi, že by jim člověk dal radši korunu? Že žádný vztah nehledám, protože jsem takhle se svým životem spokojená? Vážně by mě zajímalo, co se lidé, kteří se na něco takového ptají, touží dozvědět.

Jak se naučit (pře)žít single

Být single by nemělo být stigma. Není to ani dobře, ani špatně, prostě to tak je. Každému má být jedno, jak druzí žijí. Škoda, že to tak v reálném světě nefunguje. Loreann Talbo v již zmíněném článku pokračuje s doporučením vydat se během života single na cestu sebe poznání a sebe respektu. Naučit se žít sám se sebou a nepodléhat tlaku okolí. Nemusíte chodit na rande, pokud se na to necítíte. Nemusíte si nainstalovat Tinder nebo Badoo jen proto, že vám to všichni doporučují. Běžte do kina - sami. Běžte si koupit oblíbené jídlo, zajděte si sami do oblíbené kavárny. Udělejte si radost a kupte si něco nového, po čem už dlouho toužíte. Prostě randěte sami se sebou. Třeba zjistíte, že single život je ten život, který chcete vést až do konce. Je to jen mýtus, že lidé, co žijí sami a jsou bezdětní po celý život, jsou v pozdějším věku nešťastní ze svého rozhodnutí. Většinou tomu je naopak, protože se dá bez problémů žít plnohodnotný a naplněný život single. Za pravdu mi v tomhle dává i nedávný článek na ženy.cz, který se dále odkazuje na současné světové průzkumy a názory odborníků - například americké psycholožky Belly DePaulo či českého vztahového terapeuta Honzy Vojtka. 

Já jsem za poslední rok a půl ušla obrovský kus cesty, co se tohohle sebepoznávání týče. Začala jsem randit sama se sebou a asi v životě jsem nebyla šťastnější. Chci skončit single? Ne, nejspíš ne, ale užívám si tu horskou dráhu a snažím se z toho vyždímat maximum, dokud to trvá. A vy, single lidi tam venku, byste měli taky. A třeba, jako s většinou věcí v životě, jakmile přestanete hledat a začnete být sami se sebou spokojení, objeví se ten pravý nebo ta pravá a celý tenhle “jsem singl a jsem na to kurva hrdá/hrdej” štych půjde do kytek. Kdo ví, život je nevyzpytatelný. Ať už jste singl nebo ve vztahu, je důležité, aby to bylo to, co opravdu chcete, a cítili jste se spokojení. Takže držím palce pro nás pro všechny.

- Klára -


Žádné komentáře:

Okomentovat