Tohle není článek, který by bylo lehké napsat. Jediné, co mě uklidňuje, je, že to naštěstí moc lidí číst nebude, jelikož Labužnice ještě nemají velkou fanouškovskou základnu. Pojďme se bavit o tom, o čem už se nikdo bavit nechce. Pojďme se bavit o tom, proč bychom se o tom měli bavit, přestože (nebo právě protože) se o tom už nikdo bavit nechce. Pojďme se bavit o koronavirové pandemii, která v posledních týdnech drtí Česko znovu a mnohem větší silou.
Je těžké jasně a přehledně vyjádřit svůj názor, obzvlášť když tisíce dalších vyjadřují ten svůj. Ať už jsou vzdělání a povolání lékaři a epidemiologové, nebo osobnosti a lidé, kteří o tom moc nevědí, každý se předhání, komentuje aděluje svůj názor. A ti, kteří by se měli být co nejhlasitější a nejsrozumitelnější - členové vlády a premiér, jen blábolí, dělají zmatky a panikaří. Jak si má v tomhle stavu člověk udržet zdravou mysl a trochu toho optimismu?
Z obrovského strašáka jménem korona, kdy na jaře z něho měli všichni strach a respekt, se ve druhé vlně vyklubala onuce, něco, co je každému pro smích a na obtíž. Lidé jsou unavení věčným chaosem a zhlehčováním celé situace, ale nemají sílu s tím nic dělat. Z paniky se stala apatie. Většinou jen přežíváme a snažíme se to ignorovat, což situaci, bohužel, nejlepší.
Je těžké najít objektivní pravdu v tomhle všem marastu. Nejhorší na tom celé je, že vláda, ministerstvo zdravotnictví, ani hygiena nechce poskytnout pořádná data. Nebo je poskytnout nemůže, protože je nemá, což by bylo snad ještě horší. Jelikož už nějakou tu dobu pracuji ve firmě, co se daty a jejich správou a zpracováním zabývá, naučila jsem se data taky oceňovat. Obyčejná data, když jsou dobře zpracovaná, vám dokáží říct cokoliv, i to, jak moc v háji v téhle druhé vlně jsme. A ještě dlouho budeme, protože to, jak je tahle krize řízená, povede k úpadku morálky společnosti a beze sporu i k ekonomické krizi a zadlužení státu. Co je ale nejhorší - umírají a budou umírat lidi.
Čím dál tím silnější jsou hlasy těch, co si myslí, že tohle celé je jen přehnané divadýlko, že to není tak špatné, že se stejně musíme promořit. Vždyť je to jen trošku horší chřipka. Hledají možnosti, jak obcházet pravidla, zákazy a nařízení. Týden nosí jednu a tu samou jednorázovou(!) roušku. A mezitím zdravotnický personál padá únavou a vyčerpáním. Dochází lůžka na JIP a plicní ventilátory. Množí se historky o sestrách a doktorech, kteří se pod tím náporem psychicky sesypali. Spoustu z nich už je dávno pozitivních, ale pracují dál, protože nejsou lidi.
Neskutečně mě rozčiluje, když někteří lidé současnou situaci berou na lehkou vánu a co víc, ještě hlasitě a veřejně dávají najebo svůj názor. Některé celebrity budiž nám odstrašujícím příkladem - od Báry Basikové, Lucie Bílé, Ilony Csákové až po Eriku Stárkovou, která je poslední z popíračů kovidu, co jím onemocněla a na natáčení jednoho z pořadů zkolabovala. Na jednu stranu tomu popírání a zhlečování trochu rozumím. Na druhou stranu nechápu, jak někteří mohou tak prostopášně hazardovat se svými životy nebo s životy jiných. Že svou vlastní sobeckostí, tím, že si holt 14 dní nezajou na pivo nebo párty, přivodí trable někomu jinému, kdo si to třeba vůbec nezaslouží.
Je tu ještě jedna skupina lidí, do které se vlatně řadím i já, a to ti, kteří už jsou k celé téhle situaci a humbuku kolem tak nějak lhostejní, protože je to cirkus a ne vláda, co nás tu řídí. A i ten cirkus je ve finále organizovanější a pochopíte z něco víc, co se děje, než z jednání vlády. Chápu, že je to únavné. Nic tu pořádně nefunguje a vy máte chuť něco rozbít a křičet a vztekat se, ale pak vám dojde, že je to k ničemu, a na všechno rezignujete. Ale pořád alespoň dodržujete, co se vám říká, a respektujete bezpečí ostatních.
Koronavirus tu prostě je a ještě nějakou chvíli s námi pobude. Doporučuji se s tím smířit a čas od času se podívat, jak se to vyvýjí. Přidám sem pár odkazů na zajímavé články, statusy na Facebooku nebo Twitteru, které jsou od věrohodných lidí podložené věrohodnými daty, pokud máte zájem se ztratit v téhle rabbit hole.
Žádné komentáře:
Okomentovat