Ženská móda si od svého vzniku prošla klikatou cestou. Na rozdíl od ní, neprodělala mužská móda žádný radikální zlom. Nijak výrazněji se po celé 19. a 20. století neměnila, zato móda ženská vyvolávala u všech mnohem větší emoce. Zejména po první světové válce došlo k nevídaným změnám. V té době muselo nastoupit do pracovního procesu na místa mužů mnoho žen. Pro řádný výkon práce se žena zbavila všech věcí, které bránily volnému pohybu. Oblečení začalo být více praktické.
Ženská móda první poloviny 20. století, a zvláště pak móda v období první republiky, je ve velkém protikladu k módě doby předešlé. Předtím ženy nosily obrovské klobouky, krinolíny a korsety. Praktičnost tenkrát nebyla na pořadu dne. Poválečný ideál ženské krásy však prodělal zásadní změny. Jistý vliv měla zajisté válka, poválečné poměry a stále sílící ženská emancipace. Opomenout nelze ani sport, který sehrál v demokratické revoluci ženského vzhledu zásadní roli. Za přispění sportu bylo tělo ukázáno takové, jaké je, změnila se linie ženského oděvu.
Móda se nevztahuje jen na oblečení a doplňky žen, ale postihuje celkový fyzický vzhled, například účes, postavu či pleť. Po dlouhou dobu bylo žádoucí mít světlou pleť, tomu však v meziválečné době odzvonilo. Ženy se záměrně vystavovaly slunci. Novým estetickým ideálem ženství byla vysoká a štíhlá žena, která se věnuje sportu. Především díky sportu pronikly do ženské módy mužské prvky. Žádoucími se staly štíhlé boky a malé poprsí. Ženská móda byla od dvacátých let ve znamení chlapeckého vzhledu. Už žádné přesýpací hodiny, mnohem lepší byla rovná silueta. Sukně a šaty se zkrátily ke kolenům, tomu nezanedbatelnou měrou napomohly i moderní tance, kterým se šaty přizpůsobily.
Jednou z nejnápadnějších změn ženského zevnějšku, kterou se ženy přibližovaly mužům bylo ostříhání vlasů. Dříve byly krátké ženské vlasy dávány do souvislosti s nevalnou pověstí. Prostitutkám se za trest stříhaly na krátko. I poté co se prostitutce takto přestala trestat, byly krátké vlasy u žen po dlouhou dobu považovány za něco nepatřičného, co slušné ženě nepřísluší. V 19. století bylo jen málo žen, které se odhodlaly nosit krátký sestřih. Ve dvacátých letech 20. století se však karta otočila a všechny ženy, které šly s dobou, se nechaly ostříhat.
Za první republiky se u žen velmi rozšířilo líčení obličeje. Dříve se líčily převážně nevěstky, herečky a zpěvačky. To se ale, za první republiky změnilo. Kromě líčení obličeje se mezi ženami rozšířilo i kouření cigaret. K elegantní dámě patřila cigareta v dlouhé špičce. V dobách minulých ale kouření cigaret příslušelo pouze mužům. Karel Poláček spojoval kouření žen s módou. „Ženy nekouří z přesvědčení, ale z módy. Dámy, které vidíme v kavárně kouřiti, jsou buď polodámy, nebo chtějí být polodámy a nosí účes mikádo, anebo chtí dělati dojem, že jsou frivolní a lehkomyslné, svobodomyslné a romantické, neobyčejné a nedomácké, záhadné, snivé a velkoměstské. Dívky z venkova kouří proto, abychom si nemyslili, že jsou z Balíkova.“
Vyvstává zde nový typ "moderní" ženy, která vystupuje s novým sebevědomím a v rolích, které jsou původně spojovány s maskulinitou.
Žádné komentáře:
Okomentovat