Jak už jsem psala v mém předchozím článku, není všechno zlato, co se třpytí, a to platí i o budoucím prezidentovi USA, Joe Bidenovi. Americká společnost je už několik let v krizi. Zvolením Joe Bidena se nic rychle nebo výrazně nezlepší. Nestane se zázrak. Maximálně se mírně zlepší společenská situace v zemi a pozastaví se ten sešup Ameriky z výsluní světových mocností. V tomto článku se pokusím zformulovat moje myšlenky a můj vhled do téhle situace.
Ve stejném roce, kdy se Donald Trump stal prezidentem, jsem zahájila magisterské studium American Studies na University of Southern Denmark (#subtleflex). Bylo to skvělé načasování. Všichni byli v šoku, že se to stalo. Demokratický establishment nevycházel z úžasu, že "Crooked" Hillary většině lidí lezla víc na nervy, než aby ji volili (včetně kovaných demokratů). Všichni odborníci, politologové a amerikanisté začali běsnit, zkoumat, analyzovat a sdílet názory.
Městečko na kopci
Amerika - The land of the free and the home of the brave, jak se zpívá v americké hymně - se dlouho těšila a do jisté míry stále těší pověsti světového lídra, modly, ke které se všichni ostatní země světa chtějí přiblížit. Američani si tohle myslí sami o sobě taky. Považují se za vyvolený národ, který má jít všem příkladem a držet ochrannou ruku nad zbytkem světa.
Tenhle americký pocit výjimečnosti (American exceptionalism) pramení z několika zdrojů - od prvích osadníků, přes de Toquevilla, až po řadu amerických prezidentů a víceprezidentů. Jednou z myšlenek, která se mi vryla do paměti, je, že Američané se vidí jako City upon a Hill (Město na kopci). Tato fráze pochází z roku 1630 z kázání Johna Winthropa, puritánského právnika a jednoho z prvních osadníků Nového světa. Mnohem větší váhu nabyla však o více než třista let později (ve 20. století), kdy ji v jednom ze svých proslovů použili například prezidenti John. F. Kennedy nebo Ronald Reagan.
Podstatou je, že Američané berou sebe a svoji zemi jako vzorové, čisté město na kopci, které jde ostatním příkladem a kde je možné dosáhnout toho, čeho chcete. S tím se pojí i idea Ameriky jako země neomezených možností, stejně tak jako americké chuti se zaplétat do konfliktů v cizích zemích, ať už to bylo v Korei, ve Vietnamu nebo v součastnosti v Iráku a Afghanistánu. Protože Amíci jsou nejoprávněnější v tom chránit svět před komunismem (v minulosti) a terorismem (nyní). Tato Americká výjimečnost však v posledních desítkách let ztrácí dech. Od ekonomických problémů, přes nejistou politickou situaci, až po rasové nepokoje, Amerika už se nezdá tak přitažlivá a tak dokonalá.
Pokud to funguje, není to třeba měnit?
Pořád to funguje, peníze se točí, chvíli jsou, chvíli nejsou, akcie stoupají, bohatí bohatnou a velká většina Američanů nemá co jíst. Nedávno proletěly svět sociálních sítích záběry dlouhých front aut a lidí, kteří čekali, až se na ně dostane řada v potravinových bankách. Jen v USA je také běžné vyhlásit osobní bankrot je proto, že máte obrovské dluhy za zdravotní výdaje. Seznam trápení americké společnosti pokračuje dál... Celý rok 2020 byl spojený (kromě korony) i s hnutím #blacklivesmatter proti rasismu, který je pořád palčivým problémem (ne jen) v Americe. Pár let předtím zase ve středu pozornosti bylo hnutí #metoo o sexuálním zneužívání a obtěžování (ne jen) žen. Mezi těmito vlnami, většina společnosti dlouhodobě volá po zvýšení minimální mzdy a reformě zdravotního systému.
Nicméně politický establishment se bojí změn a reforem, líbí se jim to tak, jak to funguje teď. Protože to sype politikům a těm již mocným a bohatým lidem. Například raději než prevence, osvěta a snaha lidem nabídnout možnosti dostupného léčení závislostí, většina politiků razí tvrdý přístup ke drogám. War on drugs (válka proti drográm), kdy i za malé nenásilné zločiny a držení malého množství drog padají vysoké tresty, je v plném proudu. Za jeden z mnoha příkladů přísnosti zákonů a opatření proti drogám můžeme vzít tenhle případ muže, který byl po 31 letech (sníženo z původních 90 let) propuštěn z vězení za to, že jen plánoval pašovat trávu (a ani ne ve velkém množství). Systém je sice nějak nastavený, ale otázkou je jak dobře. Do problematiky závislostí (především na opiátech) pak ještě vstupují farmacuetické společnosti, kterým jde hlavně o zisk, a pomyslnou korunku nasazuje nejednotný systém zdravotního pojištění, což je samo o sobě mnohem palčivějším problémem.
Ve Spojených státech samozřejmě najdeme ty nejlepší doktory světa. Najdete i spoustu dobrých, poctivých a spolehlivých doktorů. Málo kdo se k nim ale dostane. Neexistuje tu totiž žádný systém jednotného zdravotního pojištění jako u nás nebo ve většině zemí Evropy. V Americe jste odkázaní na soukromé pojišťovny, případně na pojištění, které vám hradí zaměstnavatel. Stává se tak, že lidé se často bojí přijít o práci nebo změnit práci, přestože je třeba mizerně placená nebo je nebaví, jen proto, že zaměstnavatel poskytuje dobré zdravotní pojištění. Pokud si zdravotní pojistění platíte sami ze svého, často jste limitovaní tím, k jakým doktorům můžete jít nebo co všechno je z daného pojištění hrazeno. Odstranění pihy je ok, ale rakovinu a její léčbu už vám neproplatíme, sorry jako.
Čím dál, tím víc lidí se dostává na a pod hranici chudoby. Členové rodin nižší střední třídy běžně pracují dvě, tři mizerně placené práce. Často je trápí rodinné či zdravotní problémy, které mnohdy vyústí v předčasná úmrtí, protože se dlouho zanedbávaly. Lidé žijí na dluh a vypadá to, že jen málo politiků tyto problémy vidí a aktivně se je snaží řešit, což logicky ovlivní spokojenost obyvatelstva obecně. Politici jsou více a více odtržení od běžné společnosti, od střední a nižší třídy, která je v Americkém systému ta nejzranitelnější, což je paradoxní v dnešní době, kdy sociální sítě propůjčují hlas a pozornost každému, kdo chce.
Sociální sítě - olej do ohně
Sociální sítě jen tyhle změny, neklid a nespokojenost americké společnosti zdůrazňují. Ačkoliv se díky soc. sítím často stane spoustu dobrého a často se pozornost soutředí opravu tam, kam má, stejně tak často se pozornost médií a sociálních sítí upírá na nějaké nesmysly. Lidé se na Facenooku a Twitteru rozčilují nad zbytečnosti. Nejvíce se vždy mluví o něčem, na čem zase až tolik nezáleží. Mluvila jsem tu o Me Too movementu, které určitě smysl má, nicméně extrémní feministky a další bojovníci za rovnost a práva lidí (Social Justice Warriors, ve zkratce také SJW) kolikrát svými eskapádami ničí danému hnutí pověst a ubírají tak v očích běžné veřejnosti na jeho důležitosti. Problémem jsou i média, která nereflektují situaci věrohodně. Tedy záleží, jakou stanici či noviny zvolíte. V Americe existuje spoustu politicky vyhraněných médií a tel. stanic, které nebývají objektivní.
Nicméně sociální sítě mají i svá pozitiva. Tím, že se většina politických kampaní přesunula online, tím, že lidé jsou rozčarovaní a frustrovaní, byly letošní prezidentské volby v něčem jedinečné. Přišlo k nim totiž nejvíce lidí v celé historii Spojených států. V mnoha státech se volba prezidenta pojila i s jinými volbami (referendy) - např. ve státě Oregon lidé rozhodli o dekriminalizaci všech drog (můžete mít u sebe v malém množtví a už vás nezavřou, ale dají pokutu a pošlou na léčení či konzultace), ve státech Arizona, New Jersey, Jižní Dakota a Montana lidé hlasovali pro legalizaci marihuany a na Floridě získalo zvýšení minimální mzdy dost hlasů na to, aby to bylo schváleno. Je tedy vidět, že vůle lidu je potřebným změnám nakloněna. Otázkou je, jestli se k tomu nakloní i politická reprezentace v čele s budoucím prezidentem.
Americké prezidentské volby jsou definitivně u konce. Trump a jeho tým se ještě snaží vyškrábat poslední možné žaloby a odvolání, ale už jsou jen všem pro smích. Jediné, co teď v mnoha lidech budí obavy, jsou zarytí Trumpovi příznivci, kteří stále slepě věří, že Trumpa o prezidentství okradli. Množí se násilné potyčky, lidé, co měli na starosti volby a přepočítávání hlasů dostávají výhružky. Na závěr tu nechám záznam z tiskové konference jednoho z členů volební komise ve státě Georgia, který je mimochodem republikán. Pevně doufám, že se situace v Americe uklidní a že všichni podceňujeme Joe Bidena. Třeba se ho opravdu podaří posunout blíže k moderní progresivní levici. Důležité je, aby Amerika nabrala druhý dech, jestli se to povede, je ale ve hvězdách.
- Klára -
This is an extraordinary speech. Anger & despair & moral clarity from Georgia’s top election official— Carole Cadwalladr (@carolecadwalla) December 2, 2020
Žádné komentáře:
Okomentovat