Strávit den sám se sebou. Někdy jde o luxus, jindy o sednou realitu. Někomu to vyhovuje, jinému z toho naskakuje husí kůže. Kam patříte vy?
Obecně si velmi užívám dny, kdy nemusím s nikým mluvit a jsem jenom se svými myšlenkami. Někdy, když toužím po velkém odpočinku, zajdu si sama do města na nákupy, přečtu si knihu (i když to jen výjimečně) nebo se podívám do parku na nutrie, co žadoní o jídlo. Uvažovala jsem, jestli to potřebuji nutně a nebo jestli bych se měla více socializovat? Došla jsem k závěru, že budu spíše ten vlk samotář, kterému to vyhovuje. Je to ale správné pro moji duši?
Jaké zásady by čas samotě měl mít, aby se z něho nestal HOGO: hassle of gong out (potíže s vycházením).
Někdy se natolik uzavíráme, že poté nejsme schopni být s jinými lidmi. To je však patologické, proto čas od času vyjděme s kamarády nebo známými do světa, ať nezvlčíme až příliš.
2. Opatrně začleňujme čas s lidmi na pravidelné bázi
Zkusme projít ze své komfortní zóny a domluvme si nejdříve měsíční, poté týdenní a nakonec denní cíle setkávání se s lidmi. Bude to fuška, ale výsledek bude stát za to.
3. Zbavme se strachu
Někdy nás paralyzuje strach z toho, že se s někým uvidíme. Zkusme se dopředu na schůzku připravit, napišme si konverzační témata a určeme si čas schůzky a její délku tak, aby nám vše vyhovovalo a necítili jsme se v kleštích.
Pokud jako já patříte k sociálním strašpytlům, je možné s tím něco dělat. Pokud se cítíte nějak nekomfortně, je dobré to probrat s terapeutem a nebo s kamarádem.
-Jana-
Žádné komentáře:
Okomentovat